Merci Angouleme aneb poprvé ve Francii

Merci Angouleme aneb poprvé ve Francii

Máme za sebou zahraniční zkušenost, kdy výběr hráčů Ragbyové akademie a AMMORU do 12-ti let odcestoval ke svému prvnímu oficiálnímu turnaji, který probíhal na stadionu Chanzy v Angouleme. Celá výprava čítala 21 osob, která na vlastní kůži poznala, že ragby je v srdcích běžných francouzů zapsáno opravdu hluboko. Vždyť posuďte sami, děti byli ihned po příletu ubytovány v rodinách po dvou včetně trenérů. Již v pátek ráno se naši francouzští hostitelé postarali všem o skutečný společensko – gurmánský a zábavný program ve kterém byl zahrnut 1,5 hodiny trvající převoz třemi klubovými dodávkami až na pobřeží u Pevnosti Boyard, kde na nás čekala degustace ústřic a dalších dobrot, které nachystali rodiče ve spolupráci s dobrovolníky klubu, který má ve znaku „kanón“. Po okružní plavbě okolo světoznámé pevnosti, jež v minulosti strážila bezpečnost francouzských pracháren a loděnic vojenských lodí jsme se vykoupali v moři a cestou zpět si vysloužili přezdívku „Rádio Prague“, neboť posádky v autech neustále procvičovali české písničky, aby mohly následující den reprezentovat naši republiku i v této disciplíně, která spíše zapadá do tzv. „Třetího poločasu“.

Je pátek večer a děti jsou v rodinách, trenéři se účastní „Tcheque Party“, kde proběhlo předávání drobných darů všem činitelům této mimořádné události. Je třeba vyzdvihnout, že iniciátora akce, Pavla Šťastného zde mají za obrovskou ikonu klubu, které se dostává nebývalé popularity a respektu. Nebylo člověka, který by se s ním nechtěl osobně pozdravit.

Sobota byla od rána do večera zasvěcena turnaji nebývale velkých rozměrů, přes 1.500 hráčů kategorií do 10 a 12-ti let sehrála na dvou stadionech nespočet utkání, každý tým celkem osm utkání. My jsme měli v šestičlenné skupině favorita celého turnaje tým CABBG – Begles Bordeaux se kterým jsme sehráli zápas, který jen dokazoval kde nám ujíždí vlak. Samotná utkání probíhaly v deseti hráčích po dobu 1 x 8 minut, mlýny byly nesoutěžní, ale pojaté jinak než jsme zvyklí u nás. První řadu doplnili hráči na stranách (tzv. rváčci), kteří již mohli buď plně podporovat útočící mlýnovou spojku nebo se aktivně zapojit do obrany. Na našich hráčích byla vidět překvapenost a rychlost rozehrávání z francouzské strany, ale i přesto jsme byli všem vyrovnaným soupeřem.

V polední přestávce se naplno rozjela kampaň „Máme rádi Angouleme = Máme rádi ragby“, která spočívala v tom, že každého kdo měl s námi co do činění, tedy zejména dobrovolníky, kteří od brzkého rána připravovali celý turnaj našimi „akademickými dresy“, což ve spojení, že všechny týmy dostaly od našeho kapitána nezvykle barevný míč, způsobilo doslova příval žádostí o náš pro francouzské přátele, nezvykle barevně pojaté ragbyové dresy.

Odpoledne jsme už věděli, že hrajeme o konečné 9 až 12 místo a ač byli naši hráči unavení a plni obav, tak už šel tým od vítězství k vítězství, což bylo najednou vidět na jeho sebevědomí, kdy bezpečně ovládl finále této skupiny, což s námi ihned začali oslavovat hráči a realizační tým CABBG.

Pak už vše probíhalo ve znamení vzájemných výměn dresů, kde ten patřil mezi cenné zboží, takže nám nezůstaly doslova ani tkaničky od bot. Největší zážitek však pro nastal ve chvíli kdy naši chlapci přebírali svoje trofeje od prezidenta, vedení, osobností klubu a hráčů místních nadějí „Espoire“, kteří vyhrály celý francouzský ragbyový šampionát. Kapitán družstva Vašek Seman, požádal o mikrofon a celý tým spustil, sice trošku nesměle, ale i tak zazpíval před všemi naši národní hymnu, což nás dospělé doslova „odstřelilo“.

Takže podle mého chceme-li zlepšit sportovní úroveň českého ragby, změňme a zlepšeme v první řadě jeho kulturu, zapojení dobrovolníků a rodičů do všech činností klubu. Což se vrátí v podobě spolehlivě fungující komunity a následně na sportovních výsledcích.

Merci Angouleme, grande merci…

Karel Ševčík