90 přihlášených na letní kempy

90 přihlášených na letní kempy

Skvělá zpráva pro celé ragby!

Program letních akcí, soustředění a kempů jsme v našem projektu Sport bez předsudků, zahájili začátkem roku 2013 a od té doby jsme z něj každým rokem, čím dál více a více, nadšení. Ovšem, abychom měli k 1. únoru přihlášeno na 70 členů na Elite kemp a 20 účastníků na MINI kemp, tak to se nám zatím, nikdy nepodařilo!

Takže, ještě než vlastně celý kolotoč akcí začne, musím poděkovat všem těm, kteří každoročně pracují s našimi mladými hráči, komunikují s jejich rodiči či trenéry, neboť je to právě tato dobrá reference, přenášená přímou formou, kterou naše akademie zpětně dostává. Nejprve od dětí, hráčů, hráček, když se z ní vracejí domů, pak je předávána mezi rodiči, případně dalšími členy rodiny a jejich známými a celé to jde takto dál a dál….

To, že se k nám pak vrací mladí hráči okolo 17/ 18 let a pracují s mladou generací jako lektoři speciálních dovedností případně animátoři volného času je jen synergický efekt vložené prvotní energie do celého programu. To, že jsou právě tito mladí hráči shodou náhod i reprezentanti či hrají v ragby a často studují v zahraničí je jen sladkým bonusem.

Musím tedy poděkovat všem, všem těm osobnostem, kteří pravidelně musí (ačkoliv docela často rádi) podstupovat myšlenkové souboje svého ega s egy jiných osobností. To celé je umně kordinováno, organizováno a řízeno ráznou rukou a pro danou chvíli, konečným rozhodnutím, což je možná onen recept na pozdější skvělé reference. Prostě rádi dáváme prostor osobnostem, ale přitom všichni přísně dodržují kodex základní slušnosti a respektu k názorům jiných. To vše s vědomím, že svou myšlenku, názor můžu opět znovu otevřít s vědomím, že zase dostanu lidově řečeno „na prdel“ ale nikdo mne za můj názor nebude kamenovat či jak se dnes moderně říká dehonestovat. Svůj názor, myšlenku můžu obhajovat, až třeba jednou …. Popravdě řečeno, svoboda si v naší republice taky dlouho hledala cestu než mohla po roce 1989 prohlásit, jsem tu a tak tady mne máte.

Rád bych vyjmenoval všechny, ale trošku se bojím. Proč? Protože vyjmenovat všechny je velký závazek, a navíc nechci na někoho zapomenout, protože jak sám vím z vlastního života, je to mírně bolestivé. Vyslovím tedy pouze jen dvě jména, bez kterých se program RAYP nedostal tam, kde dnes je:

Velké děkuji pro tyto dva velké přátele (nebudu jejich jména přechylovat)Yves Perrot a Pavel Čech! Díky!

Bambik – Karel Ševčík